BoardBros vám letos naservírují hru Útulná doupata, za kterou stojí talentovaná kanadská designérka Roberta Taylor. Ta má na kontě již více než desítku her včetně rozšíření, mezi nimiž vyniká třeba Octopus‘ Garden nebo Sherwood Showdown. V našem rozhovoru prozradila, jak se dostala k hraní her či co pro ni bylo na cestě za designérstvím nejobtížnější.

Útulná doupata, co bylo dřív: slepice, nebo mechanismus?

Co vás na práci na Útulných doupatech nejvíc bavilo?

Miluji vytváření her, v nichž se hráči stanou součástí příběhu. Nejvíc mě bavilo vytváření poutníků a karet potěšení. Přišlo mi strašně legrační přemýšlet o mývalovi, který je zachumlaný v dece a čte si knížku.

Jaká část designu této hry byla naopak nejobtížnější?

Design hry usiloval o vytvoření atmosféry lesa, v němž se střídají roční období. Nejdřív jsem vyzkoušela pár slepých cest, než se mi podařilo hrou vyprávět takový příběh, jaký jsem si představovala. Neustále restarty dokážou být frustrující.

Začala jste při tvorbě hry tématem, nebo mechanismy?

Miluji příběhy, takže nejdřív jsem měla příběh, který jsem chtěla vyprávět, a až pak jsem začala hledat mechanismy. Před zahájením designu jsem si dala pár pravidel, třeba že chci použít kostky nebo že ve hře nebudou víc než dva druhy karet. Útulná doupata měla nicméně na začátku trošku jiné téma, které jsem postupem času musela předělat. 

Útulná doupata originálně kombinují worker placement a použití kostek. Proč jste si vybrala právě tyto mechanismy?

Velice důležitá pro mě byla myšlenka, že i když hráči můžou dělat ve svém kole každý něco naprosto odlišného, všichni žijí společně na jednom místě, v jednom malém údolí. Jezdí k nim stejní návštěvníci, čelí stejnému počasí a podobně. Ale každý má svoji rodinu, a každá se rozhoduje jinak, hledá příležitosti jinde. A takto jsem vybrala mechanismy: kostky reprezentují počasí, worker placement vaši rodinu.

Všichni spolu sbírají

Velice nás zaujalo simultánní přidělování workerů. Jak jste dospěla právě k tomuto prvku?

Tento prvek se objevil živelně při testování. Nedávalo smysl, aby se hráči na tazích střídali; naopak, vytvářelo to falešnou iluzi o tom, že pořadí umisťování workerů hraje nějakou roli. Takže jsem si řekla, proč je nedávat na hrací plán zároveň? A fungovalo to.

Útulná doupata mají také silný set collection mechanismus. Jste v osobním životě rovněž sběratelka? Pokud ano, co sbíráte?

Nedávno jsem si všimla, že mám doma hodně ptačích obrázků i sošek. Takže bych řekla, že sbírám je, i když v podstatě omylem. Také ráda vlastním knihy od básníků, které obdivuji, a samozřejmě mám doma spoustu deskovek. 

Kdybyste byla malé zvířátko, jaké udělátko nebo potěšení byste ve svém pelíšku chtěla první?

Chtěla bych je všechny! Ale kdybych si musela vybrat, začala bych teplou dekou, dobrou knížkou a pohodlným křeslem.

Začátky s Catanem

Pojďme se o vás nyní pobavit obecněji. Jak jste se dostala k hraní deskových her?

Vždycky jsem ráda hrála hry, ale neuvědomila jsem si, jak bohatý je jejich svět, dokud mi děti trošku nevyrostly a nenaučily mě hrát Osadníky z Katanu. To mě dovedlo k serveru Boardgamegeek, kde jsem hledala nové hry pro svou rodinu. Byl to skvělý způsob, jak s dětmi trávit čas. Moje nejstarší dcera hry hodně prožívala, takže cokoliv se v nich dělo, u ní vyústilo v silné emoce. Občas jsme hru nedokončili a jen si místo toho dlouho povídali.

Jaké hry považujete za své nejoblíbenější?

To vždycky záleží na tom, s kým hraju. Protože důvod, proč miluji deskové hry, je ten, že zábavným způsobem spojují lidi. S tátou hraji Crokinole, s dcerami slovní hry, třeba Krycí jména, s přáteli cokoliv, co je baví. Doma momentálně hodně hrajeme Na křídlech, Mars: Teraformace, Londýn a Divukraj. Ale hodně často se to mění.

Kdy ve vás uzrálo rozhodnutí, že se pokusíte stát se profesionální designérkou?

Tuhle otázku bych raději přeskočila. Odpověď je složitá a nezajímala by kromě mě nikoho.

Dobře. Jaká překážka pro vás byla na cestě za designérstvím nejtěžší?

Myslím, že to bylo v době, kdy jsem nechápala, že díky svým zkušenostem vlastně vím, co dělám, že umím vytvářet hry. Měla jsem k tomu vše, co jsem potřebovala, ale neuvědomovala jsem si to. Nakonec jsem dostala odvahu využívat příležitosti a začala jsem být úspěšná, ale to uvědomění bylo náročné, byla jsem vystrašená. Dlouho jsem váhala.

Vyhlídky do budoucna i pohled zpět

Co byste poradila mladým začínajícím designérům?

Vytvářejte škaredé prototypy, které se nebudete bát měnit a přeškrtat. Hodně testujte. Vytvářejte hry, které vyprávějí příběhy, jež milujete. Propojte se s ostatními designéry, jak naživo, tak online je hodně lidí, kteří vám pomůžou. Získáte podporu, příležitosti a mentory.

Jak budou podle vás vypadat deskovky za sto let?

Doufám, že se moc nezmění. Jenom bych si přála, aby byly ekologicky šetrnější a aby vyprávěly nové, zajímavé příběhy.

Za svou kariéru designérky jste získala řadu ocenění. Kterého a proč si nejvíc vážíte?

Pořád jsem nadšená z toho, že jsem vyhrála cenu Canadian Game Design of the Year. Tahle cena nastartovala moji designérskou kariéru a všichni, kdo ji vyhráli přede mnou, jsou ve svém oboru vynikající. Je pro mě nesmírná čest ocitnout se v takové společnosti.

Čím byste byla, kdybyste nevymýšlela nové hry?

Jsem kreativní člověk a nemůžu spát, pokud nepracuji aspoň na třech projektech naráz. Ráda kreslím, píšu, starám se o zahrádku, peču a vařím, pletu a šiju a pár dalších věcí. Možná bych psala dětské knížky, vymýšlela, jak vypěstovat novou odrůdu mrkve, nebo vyráběla hračky. Kdo ví! Asi je nejlepší, že vymýšlím hry!