Roberta Taylor: Kapybary jsou ideální hostitelé
Útulná doupata byla velkým hitem a vlajkovou lodí BoardBros. S velkou chutí jsme tak vydali i další hru od kanadské designérky Roberty Taylor – Kapybaristé. S Robertou jsme si jeden rozhovor už dopřáli a velmi nás zajímalo, jak se za ty tři roky změnila jako designér i jako člověk.
Naposledy jsme si povídali před třemi roky. Co se u vás za ta léta v životě změnilo?
Wow, stalo se toho hrozně moc! V létě jsem opustila práci, kde jsem byla 10 let, a stala se designérkou her na plný úvazek. Je to trochu strašidelné, ale nádherné. A pak jsem samozřejmě vydala pár her, Festival zvířátek a Kapybaristy, ale také Vineyard a Hello Kitty.
Necítíte na sobě trochu nálepku „zvířátkovského“ designéra?
Popravdě jsem nad tím nepřemýšlela a vlastně je mi to jedno z několika důvodů. První je, že jsem vydala širokou paletu her včetně vážných či vzdělávacích, dokonce i válečnou hru o původních obyvatelích mé země. Takže i když mám jméno hlavně díky zvířátkovským hrám, když se podíváte na mé portfolio, zjistíte, že zdaleka nedělám jenom je. A druhá věc, i kdybych měla do konce života dělat zvířátkovské hry, nemyslím, že v tomhle úžasném tématu někdy narazíte na hranice možností. Příroda je pestrá, fascinující a nekonečně rozmanitá.
Jaký byl první impuls k vydání této hry?
Vyrostla z mé lásky k tableau buildingu a z ideje teplého, příjemného pocitu, který vás obejme, když vstoupíte do malé přátelské kavárny. Nějakou část vývoje ve hře vůbec nebyly kapybary, ale jakmile jsme na tuhle ideu přišli, perfektně zapadla na své místo. Kapybary jsou uvolnění, přátelští tvorové, kteří vypadají, že se kamarádí se všemi zvířátky. Zkrátka ideální hostitelé.
Design je zábava i práce
Kapybaristé na nás zapůsobili kombinací jednoduchosti a čistého designu s širokým výběrem toho, co může hráč dělat. Jak dlouho jste je ladila do dnešní podoby?
Díky! Než se hra dostala, kam jsem ji chtěla, trvalo to několik měsíců a pěknou řádku verzí. Tohle je popravdě nejméně vzrušující část designování – zajistit, že jsou karty vybalancované, je jich správný počet a podobně. Jakmile byla ale hra podepsána, KTBG mi pomohli s finálním laděním a taky jsme udělali spoustu brainstormingu třeba o vzácných hostech či kartách prostředí,
Co byl pro vás v rámci designování hry největší oříšek a co naopak naskočilo samo?
Můj původní záměr byl vytvořit pouze karetní hru. Bylo to těžké, ale zároveň mě to nutilo můj koncept karet s dvojím použitím důkladně vyladit. Zkoušela jsem i jiné způsoby, jak dostat do hry zákazníky, ale nefungovaly. Měla jsem dojem, že by nějak mohli navýšit příjem, ale to vedlo k tomu, že vedoucí hráč ostatním ještě víc utíkal. Když mě napadlo použít je jako vítězné body a zároveň mechanismus vedoucí ke konci hry, hned mi došlo, že tohle je správná cesta. A nejjednodušší? Hned jsem měla v hlavě, jak budou fungovat počáteční karty, a to se do konce hry nezměnilo.
Jaký nápoj či dobrotu máte nejradši jak ve hře?
Hmmm, těžko říct. Dala bych si asi fazolovou polévku, empanadu a latté. A zakončila bych to nějakou z těch skvělých sušenek. Jeden hráč mě poučil, že se jim říká alfajores, a donesl m je ochutnat. Byly vynikající.
Cesta designérky
Jak jste za ty léta jako designérka změnila?
Měla jsem to štěstí pracovat s řadou výjimečných lidí a naučila jsem se od nich spoustu věcí. Každá nová hra mě posunula a já věřím, že mám teď v rukávu spoustu triků a metod, jak dělat hry lépe. Cítím se mnohem sebevědoměji.
Jaký nejzajímavější zážitek související s designem jste v této době zažila?
Myslím, že designování Festivalu zvířátek. Určitě to byla největší výzva. Mluvila jsem s vydavateli a oni chtěli jinou hru ze stejného světa, ale ne worker placement. Hrozně jsem se bála, že zklamu fanoušky Útulných doupat, a první návrhy tak byly příšerné. Strávila jsem tři měsíce, aniž bych se někam posunula, než se mi konečně podařilo ukotvit základní mechaniku. To, že se mi to povedlo, bylo neuvěřitelně uspokojivé. Posledním impulsem k úplnému dokončení bylo setkání s vydavatelkou u ní doma v Torontu, kde jsme hrály a ona mi dala spoustu zpětné vazby. Pracovat takto v týmu bylo neuvěřitelně zábavné, zvlášť proto, že většinu času pracuji sama.
Co byste na závěr vzkázala českým fanouškům tvých her?
Mnohokrát a gigantózně děkuji všem, kdo hrají moje hry! Je kouzelné vědět, že hraji drobnou roli v životech tolika hráčů. Doufám, že Česko někdy navštívím a zahraju si s vámi.
Nejnovější komentáře